Bezpečnostní Informační Služba

zpravodajská služba České republiky

Aktuálně

Redaktor Mladé fronty Dnes, Karel Hrubeš, píše nesmysly a lže

 

BIS SVÉ AGENTY NIKDY A NIKOMU NEVYZRADILA

 

Bezpečnostní informační služba vyzradila své agenty. Agenti služby jsou evidování v jakési centrále v pražských Modřanech. Inspekce BIS má odhalovat a vyšetřovat přestupky a trestné činy špionů. Všechna tato úžasná – ve skutečnosti ale spíš komická – odhalení obsahuje rozsáhlý materiál redaktora Mladé fronty Dnes, Karla Hrubeše, zveřejněný na první a třetí straně jeho listu v sobotu 31. 1. 2015. Řečeno s úsměvem: jsou to nesmysly! Řečeno bez humoru: jsou to nepravdy a lži!

 

BIS kvůli sporu o benzin vyzradila své agenty i know-how“- křičí na kolemjdoucí trafik, a své čtenáře, deník Mladá fronta Dnes. Titulek, protažený nad šesti sloupci, se snaží ve zkratce oznámit senzační odhalení, které se novinám nepodaří každý den. V úvodu následného textu se pak ještě dozvíme,  že „tajná služba BIS při soudních procesech s 13 agenty nezajistila utajení nejen jejich identity, ale ani totožnost dalších agentů-svědků“. Pan redaktor Hrubeš možná jen předvádí svá komická čísla. Všechno popletl a své eskamotérské kousky, patřící do  humoristického magazínu, předvedl ve svém deníku. Ale nechme legraci stranou. Autor textu ve svém důsledku lže. Pokud by konstatování v titulku bylo pravdivé, BIS by závažným způsobem porušila zákon, který jí ukládá agenty chránit a nevyzradit. Bezpečnostní informační služba své agenty nikdy neprozradila. A navíc: nikdo z jejích agentů se soudního projednávání pět let starého případu neúčastnil. 

 

Oč tedy jde? V samé podstatě o kauzu využívání – nebo spíše zneužívání  – předepsané normy maximální spotřeby pohonných hmot, kdy řidič služebního auta má „lehkou nohu“, tedy šetří, má menší spotřebu a získaný rozdíl jde do jeho kapsy. Odhalili jsme to sami a případem se zabývala naše inspekce pod dozorem státního zástupce. Šlo ale o naše lidi – tedy příslušníky BIS – a nic z toho se ani náznakem netýkalo agentů. V médiích jsme o kauze otevřeně mluvili v období prosinec 2011 – leden 2012 a postupem času se celá věc dostala před soud. A pak se náhle – po několika letech- chopil případu redaktor deníku Mladá fronta Dnes a hrubou, a silně zavádějící manipulací, předložil veřejnosti zcela nepravdivý, negativní a odpuzující, obraz Bezpečnostní informační služby.   

 

Pokud se novinář zabývá nějakou institucí, podrobuje ji ostré kritice, vznáší podezření a vyslovuje tvrdé soudy, měl by se ve svém textu vyjadřovat jasně, přesně a správně. Je nepřípustné – a to i z pohledu novinářské etiky a profesionality  – aby žurnalista ve jménu zkratky či atraktivity (viz titulek článku), ale třeba i jen z lajdáctví a neznalosti, žongloval s pojmy, které zásadně mění obsah a význam sdělení. Je-li pak výsledkem hrubě zkreslený obraz skutečnosti, je úplně jedno, jestli se tak stalo záměrně, nebo nechtěně. Písemný výtvor pana redaktora Hrubeše je odstrašujícím příkladem, kdy autor vůbec neví, o čem mluví.

 

Je neomluvitelné, když se žurnalista – pokud se věnuje Bezpečnostní informační službě  – není schopen seznámit s naprosto základním pojmy a informacemi. Např. kdo je agent a kdo je špion, nebo jak funguje, a čím se zabývá vnitřní inspekce. Přitom Informace tohoto typu jsou v populární a maximálně srozumitelné formě každému přístupné na našem webu. Snadno lze zjistit, že v BIS nepracují špioni a že mezi agentem a zpravodajským důstojníkem je propastný rozdíl. Jen naprostý ignorant a hlupák by si potom – jako tentokrát pan redaktor Hrubeš – pletl příslušníky služby s agenty, tedy s externími spolupracovníky, jazykem zákona s „osobami jednajícími ve prospěch Bezpečnostní informační služby“. Nebo napsal – opět jako pan Hrubeš – že Inspekce BIS má odhalovat a vyšetřovat přestupky a trestné činy špionů.

 

Za pozornost stojí i kontroverzní a ošidná výseč novinařiny, kdy redaktor v nemalé části staví svůj materiál na výpovědi lidí, kteří z nejrůznějších důvodů ze zpravodajské služby odešli. Nepřejí si být jmenováni, přejí si zůstat v anonymitě a mohou tak do světa vypouštět cokoliv, co jim slina, nebo zloba, na jazyk přinesou. Pan Hrubeš se „tajemným“ hlasům nevyhýbá. Jak říká, podle slov kontrarozvědčíků, a tvrzení bývalého příslušníka BIS, které poskytl pod podmínkou anonymity, lze např. od Inspekce BIS jen těžko očekávat skutečně nezávislé vyšetřování. Problém je prý v tom, že ředitel inspekce je podřízen řediteli BIS. Kdyby autor textu o vyzrazení agentů BIS hledal pravdivý stav věcí, lehce by zjistil, že pokud inspekce vyšetřuje trestný čin, funguje jako policejní orgán a její práci dozoruje a režíruje státní zástupce. V té chvíli ředitel BIS nemá na vyšetřovací aktivity inspekce sebemenší vliv, i kdyby se na hlavu postavil.

 

Vraťme se ale ještě k popisovanému soudnímu jednání a slova agent, agenti, nahraďme slovy zpravodajský důstojník, zpravodajští důstojníci, nebo třeba jen příslušníci BIS, pracovníci BIS, nebo lidé z BIS. Mluvčí Obvodního soudu pro Prahu 4 v textu pana Hrubeše mluví o tom, že příslušníci kontrarozvědky nerozebírali utajované skutečnosti. A pokračuje: „…jestliže vypovídali zaměstnanci BIS, nevyjadřovali se k utajovaným skutečnostem.“ Ke spekulaci v podobě závažného obvinění, která na pozadí novinového textu o jakémsi vyzrazení lidí a know-how navozuje představu o vině BIS, protože to či ono nezajistila, dodejme: V kontextu soudního projednávání Bezpečnostní informační služba v zákonných podmínkách trestního řízení nic nezanedbala.

 

Po přečtení investigativního materiálu MFD o vyzrazení agentů BIS se tak nelze ubránit otázce, zda si jeho autor, redaktor Karel Hrubeš, někdy, alespoň na okamžik, připustil svoji odpovědnost – tedy odpovědnost novináře – za hledání pravdy.

 

zpět
Top