Čeští neonacisté se zviditelňují

Publikováno: 10.7.2007

V posledních měsících vzrůstá u českých neonacistů zájem o veřejné akce s politickým kontextem. Jejich hnutí je decentralizované, otevřeně se k němu hlásí přibližně 3–5 tisíc osob, roztroušených v malých, nezávislých regionálních skupinách. Na široce organizované destruktivní akce nemají dostatek sil, peněz a prostředků. Jediné co lze od nich očekávat mohou být násilné izolované činy jednotlivců nebo malých skupin.

Neonacisté: od kapel k demonstracím

„Jedna rasa, silný vůdce, silný stát. A hlavně pořádek a běda tomu, kdo by chtěl rušit, odmítat poslušnost, diskutovat. Den, který tuto cestu odstartuje, určitě jednou přijde a je třeba se na něj připravit…“ Tak nějak lze ve třech větách představit skutečné cíle českých neonacistů, jejichž srazy čas od času plní některé naše hospody i ulice. Jak velké nebezpečí pro demokratický systém představují? Jak se organizují, jak fungují, co dělají? V posledních měsících je nejviditelnější jejich vzrůstající zájem o veřejné akce s politickým kontextem.

Podobně jako v řadě jiných evropských států ani u nás příznivci a vyznavači neonacismu veřejně neodhalují svůj skutečný cíl – odstranění demokracie a její nahrazení totalitním systémem opřeným o ideologii nacionálního socialismu. Obraz společnosti, o kterou usilují, je maskován odporem ke konzumentům drog, pachatelům kriminálních činů, přistěhovalcům, homosexuálům, pornografii, nepřizpůsobivým osobám, které se vyhýbají práci a všem rušitelům veřejného pořádku. Uvedenými tématy také zdůvodňují svá veřejná vystoupení.

Odpověď na otázku, jak velká je šance, že se českým neonacistům podaří odstranit demokratický systém – nebo alespoň výrazně ohrozit jeho funkce – je jednoznačná a postačí k ní letmý pohled do jejich řad. Podle hrubých odhadů se u nás k neonacismu hlásí přibližně 3 – 5 tisíc osob, roztroušených v malých, nezávislých regionálních skupinách. Jediné s čím lze počítat – a co nelze vyloučit – mohou být tedy izolované činy jednotlivců nebo malých skupin. Na široce organizované subverzní akce nemají čeští neonacisté dostatek sil, peněz ani technických prostředků.

Rozsah možného ovlivnění české společnosti determinuje tvář současné neonacistické scény. Hnutí je decentralizované a jeho činnost se odvíjí od koncepce tzv. autonomního nacionalismu, který je charakteristický pro současné neonacistické proudy v evropských zemích. Jde o model, jehož základním principem je tzv. odpor bez vůdce. Neexistuje vrcholová zastřešující organizace, celostátní řídící centrála, nejvyšší šéf. Vše, co se odehrává, vychází z iniciativy jednotlivců nebo malých lokálních uskupení. Vzájemnou domluvu mezi jednotlivými skupinami obstarávají jejich „vůdčí osobnosti“, fungující na základě přirozené autority.

Ještě před dvěma, třemi lety o sobě čeští neonacisté dávali vědět hlavně pořádáním a návštěvami koncertů různých kapel, při jejichž hudebních exhibicích stvrzovali svoji sounáležitost. Postupem času začala vzájemná setkávání dostávat spíše charakter soukromých party, iniciovaných různými příležitostmi, mj. oslavami vhodných výročí, svátků či narozenin. To vše sice přetrvává, ale v posledních měsících lze zaznamenat i nový jev – postupně narůstá jejich účast v různých průvodech, manifestacích a demonstracích s politickým kontextem. Jedním z důvodů je zjištění, že pouhý poslech kapel pro zviditelnění nestačí. Další příčinou je zřejmě i větší počet policejních zásahů při neonacistických akcích s hudební produkcí. Demonstrace, kde se objevují, jsou předem řádně ohlášené, pořadatelé nabádají účastníky, aby nedali záminku k jakémukoliv zákroku, přítomní jsou většinou disciplinovaní.

Bez ohledu na relativně nízký stupeň bezprostřední společenské hrozby nelze před neonacisty zavírat oči a přecházet je mávnutím ruky. I když zatím neusilují o vytvoření vlastní politické strany a promyšlený vstup do veřejného života, jsou bezesporu nebezpečným dračím vejcem, před kterým je třeba být ve střehu. Problém by mohl nastat např. v okamžiku, kdy by se mezi nimi objevil charismatický vůdce – schopný politický manažer, populista a demagog v jedné osobě. Jakýkoliv vývoj a pohyb na české neonacistické scéně je proto třeba bedlivě sledovat.