ČR a riziko teroristického útoku v roce 2007

Publikováno: 7.2.2007

Nadále platí, že pro akce militantních muslimských radikálů není ČR prioritním cílem. K uklidnění to ale nestačí. Opakovat se může situace z roku 2006, kdy se Česká republika ocitla tváří v tvář bezprostřednímu nebezpečí, které přicházelo ze zahraničí. Mnohem méně pravděpodobná je konfrontace s hrozbou, která by měla svůj původ na našem území. A zcela mimo možnost jakékoliv prognózy je případný útok vedený izolovaným jednotlivcem.

Odpověď na otázku, zda se Česká republika stane v roce 2007 místem teroristické akce militantních islámských radikálů, je do značné míry zakódována v obraze proměn a vývoje současného světa, vystaveného globálním hrozbám a nebezpečím.

Vykonavatele teroristických útoků nadále spojují tři zásadní a s demokracií a svobodným světem neslučitelné axiomy: nekompromisní odsouzení politických principů a hodnot euroatlantické civilizace, představa jediného správného uspořádání lidské společnosti na přísně islámském základě a přesvědčení o oprávněném použití násilí k dosažení vlastních cílů. Stále platí, že s těmito lidmi nelze – a ani není možné – vést jakýkoliv dialog. Jejich činy zůstávají obtížně odhadnutelné a vypočitatelné, útočníci mohou udeřit kdykoliv a kdekoliv.

Zvažujeme-li míru rizika ve vztahu k České republice, lze konstatovat, že ani v roce 2007 nejsme pro teroristy prioritním cílem. K uspokojení a klidu má ale toto sdělení daleko. Jsme a vždy budeme součástí euroatlantické civilizace, jednoznačné je naše členství v NATO i v široké mezinárodní protiteroristické koalici, jsme spojenci USA, naši vojáci – a je lhostejné v jaké roli – jsou v Iráku i v Afghánistánu. Přibývá i počet válečníků, kteří šokují svojí iracionalitou a jediný smysl své existence vidí v krutosti a posedlosti zabíjením. Na mapě světa nejsme izolovaným, rajským ostrovem, u jehož břehů by se hrozba teroristického úderu měla zastavit. Potenciální nebezpečí, kterému jsme vystaveni, se může v jediné chvíli proměnit v bezprostřední riziko.

Nelze např. vyloučit, že se Česká republika v roce 2007 setká s podobnou hrozbou, jaké čelila v září a v říjnu 2006 v případě pražských židovských objektů. Znovu mohou naše bezpečnostní složky získat od zahraničních partnerů velmi věrohodné informace o akutním nebezpečí. A opět se může stát, že varování bude sice konkrétní, ale nikoliv tak přesné a detailní, aby policie mohla reagovat skrytě a ve správný čas a na správném místě útočníky spolehlivě zadržet. Opakovaně může tedy vzniknout situace, kdy bude třeba ráznými, viditelnými opatřeními – a také veřejným oznámením – teroristické akci předejít. Ochrana lidských životů musí být vždy předřazena možnosti okamžitého zadržení útočníků.

Mnohem méně pravděpodobná je v případě muslimských radikálů konfrontace s hrozbou, která by měla svůj bezprostřední původ uvnitř České republiky. Bezpečnostní informační služba nemá poznatky, že by se na našem území pohybovali a žili lidé, kteří by organizovali a připravovali násilné akce a byli v kontaktu se zahraničními teroristickými skupinami.

Zcela mimo možnost jakékoliv prognózy je případný teroristický útok vedený izolovaným jednotlivcem. Nejčastěji jde o dílo psychicky narušených osob, kterým mediální pozornost, oběti na lidských životech a vyvolaný strach zpětně přináší pocit zvráceného uspokojení. Nečitelnost těchto kriminálních činů velmi komplikuje i jejich policejní vyšetřování. Do stejné kategorie patří anonymní výhrůžky a oznámení, terorizující veřejnost hrozbami bombových útoku. I když jde v naprosté většině o poplašné zprávy, nelze je hodit do koše. Stoprocentní jistota, že se anonymní hrozba nenaplní, neexistuje a nezbytná policejní prevence vyžaduje značné úsilí, mnoho prostředků i peněz.