Do bankovních účtů jen se souhlasem soudce

Publikováno: 8.5.2008

Je žádoucí, aby tajná služba, jejímž úkolem je chránit stát – jeho bezpečí a ekonomiku – měla možnost vstupovat do peněžních účtů a prolamovat bankovní tajemství? Přesně tato otázka se nedávno stala předmětem veřejné diskuse. Odpovídáme: Ano, ale jen v těch nejzávažnějších případech, s předchozím souhlasem soudce a s následnou kontrolou, která by vyvrátila spekulace a podezření o zneužívání tohoto kroku.

Není pochyb o tom, že v obecném kontextu lidských práv a svobod představuje bankovní tajemství důležitý instrument, účinně chránící soukromí jednotlivce i nedotknutelnost privátního podnikání. Zcela logicky je proto ve svobodné demokratické společnosti jakékoliv porušení této ochrany váženo na lékárnických vahách. Stejně tak ale platí, že efektivní obrana demokratického státu – včetně svobod a bezpečí jeho občanů – se bez vstupu do zákonem uzavřeného finančního světa obejde jen velmi obtížně.

Úkolem a posláním Bezpečnostní informační služby je získávat poznatky o hrozbách mířících proti bezpečnosti, ekonomickým zájmům a demokratickému systému našeho státu, případnému nebezpečí předcházet a včas je odvracet. Bez ohledu na to, že mnohá nejzávažnější rizika souvisejí se světem velkých peněz a ve hře jsou organizovaný zločin, legalizace stovek špinavých milionů, nebo financování terorismu, nemůže BIS do podezřelých účtů vstoupit a bankovní tajemství prolomit.

Případy, kdy zpravodajská služba „vidí jen mlhavě a není schopna zaostřit“, nejsou výjimečné a mj. znesnadňují účinnou ochranu ekonomiky. O získání významných státních zakázek se např. uchází mnoho tzv. netransparentních subjektů, za které vystupují a jednají nastrčené osoby. Protože o těchto společnostech a jejich cílech nikdo nic neví, je zde velké riziko, že uskutečněním svých záměrů by mohly zásadně ovlivnit fungování strategických ekonomických odvětví – např. energetiky, dopravy, těžby surovin, nebo telekomunikací – a případně i stabilitu kapitálového a finančního prostředí. Existují i neprůhledné zahraniční společnosti, které ve svých zemích získaly značné finanční obnosy z nejrůznější trestné činnosti a peníze vydělané na zločinu se snaží v zemích Evropské unie – a tedy i u nás – proprat a legalizovat. Spolehlivá, věrohodná odpověď na otázku, zda netransparentní subjekty sledují či nesledují svými podnikatelskými aktivitami postranní cíle, není však možná bez spolupráce s finančním sektorem a prověřením toku peněz. Totéž platí o účtech, převodech a transakcích, kde existuje podezření, že jejich prostřednictvím putují peníze k teroristům.

K odhalení cílů, vlastnictví a struktury nečitelných společností a firem má BIS k dispozici pouze jedinou cestu: Obrátit se na policii. Použít ji však může pouze v případě skutečně závažného podezření, že v pozadí určité finanční aktivity je trestný čin. I pro policii ale existuje omezení: Vstoupit do účtů a prolomit bankovní tajemství může jen tehdy, pokud je zahájeno trestní stíhání. Ne všechny finanční aktivity, které ohrožují ekonomiku a bezpečnost státu, mají ale charakter trestných činů. A to je pro BIS velký problém.

Bezpečnostní informační služba si velmi dobře uvědomuje společenskou odpovědnost, která prolomení bankovního tajemství provází. Vstup zpravodajské služby do peněžních účtů proto podmiňuje dvěma nepřekročitelnými atributy – vysokou závažností případu a předcházejícím souhlasem soudce. A vítá i důkladnou, efektivní kontrolu, která by službu zbavila spekulací a podezření o možném zneužívání informací získaných přístupem do finančního světa.