Fabulace o kontrafabulaci

Publikováno: 7.11.2017

Článek Kontrafabulace z pera Blahoslava Hrušky (Lidové noviny, 7. 11. 2017) mohl být skvělým začátkem mnoho let odkládané debaty o přímé veřejné kontrole zpravodajských služeb, o moderní informační době a výzvách v oblasti komunikace zpravodajských služeb s veřejností. Bohužel místo toho přišlo několik vzájemně nesouvisejících ironických poznámek, ničím nepodložených tvrzení a zcela mylných závěrů k Výroční zprávě BIS za rok 2016. Jeden z těch textů, který člověk přečte a vlastně netuší, proč ho autor napsal a co tím chtěl vlastně říci.

V první řadě je škoda, když na počátku 21. století začíná text o zpravodajské službě tvrzením, že "nejlepší "kontráši" jsou ti, o jejichž činnosti člověk ani neví." Opravdu u nás studená válka ještě neskončila? Ta věta je totiž jako vystřižená z novin sedmdesátých let minulého století, kdy sice celá Velká Británie věděla o zpravodajské službě jejího veličenstva MI5, přesto vládní kruhy její existenci nepotvrzovaly. Blahoslav Hruška se zřejmě ztratil v labyrintu dějin, když si ještě nepovšiml, že všechny významné zpravodajské služby na světě naprosto změnily přístup k veřejnosti a velmi intenzivně s ní komunikují. Stačí se podívat na webové stránky CIA, FBI, MI5, BND nebo Mossadu. Tyto služby vydávají tiskové zprávy, prohlášení k aktuálnímu dění, odborné publikace, její ředitelé veřejně vystupují a většina těchto služeb také vydává v různých variantách veřejnou výroční zprávu.

Dobu změnily nejen moderní technologie, ale také válka s terorismem. Hruškův komentář má v této oblasti nebezpečný podtext. Autor zpochybňuje například informace zpravodajské služby v oblasti teroristických hrozeb. Má snad své zpravodajské zdroje? O co opírá své zesměšňování? Spíše to bude naivita a v horším případě záměr. Pokud BIS uvádí, že mezi určitými uzavřenými islámskými skupinami je vysoké riziko radikalizace, pak je to tvrzení podložené tvrdými daty a nikoliv pocity, o které se může opírat komentátor v novinách.

Terorismus je jeden z důvodů, proč dnes zpravodajské služby potřebují veřejnost více než kdykoliv v minulosti. Proč by ovšem lidé měli důvěřovat službě, o které nic nevědí, proč by ji měli financovat ze svých daní, když ani netuší, proč ji stát vlastně má. Právě to jsou důvody, proč zpravodajské služby svůj přístup radikálně změnily. Nadále neprozrazují utajované informace, nastiňují v obecné rovině agendu, kterou se zabývají, edukují společnost, aby věděla, co služba dělá, jaké má pravomoci, působnosti, a jak třeba spolupracuje v evropském i světovém kontextu. Určitě ne náhodou angažovala například věhlasná CIA jako ředitelku komunikace bývalou hvězdu CNN. V tomto kontextu je smutné, že se neustále vracejí pochybnosti o tom, zda mají české zpravodajské služby s veřejností komunikovat. Ano, jsou země, které úvodní větu Hruškova komentáře naplňují vrchovatě. Jsou to vesměs státy totalitní či diktátorské, kde zpravodajské služby neslouží zemi, ale vládnoucí garnituře, kde není veřejná kontrola, a tajné služby jsou všemocné. Ostatně, starší čtyřiceti let si jistě jednu takovou STB také pamatují.

Škoda, že komentář v Lidových novinách není tak faktograficky silný jako je příkrý ve svých odsudcích a přísný v hodnocení. Veřejná výroční zpráva BIS je formulována obsahově v mezích, které legislativa službě nastavuje. Blahoslav Hruška se posmívá údajným "nelogičnostem, zkratkovitým úvahám a kontrafabulacím." Paradoxem je, že všechna tato hodnocení měrou vrchovatou naplňuje právě jeho text. Nemá smysl vyvracet omyly autora jeden po druhém, protože by to byla zbytečná práce. Stačí jen sledovat celkové vyznění jeho komentáře. Cílem autora bohužel nebyla odborná debata, a to je škoda. Minimálně by bylo možná dobré si alespoň příště ujasnit, co autor preferuje. Mlčící zpravodajskou službu nebo službu prozrazující detaily o své činnosti? Oba tyto požadavky paradoxně zaznívají v článku současně. Jakže to bylo? "...množství logických nesrovnalostí, zkratkovitých úvah...?“