Hodně křivé zrcadlo

Publikováno: 6.2.2014

Lidové noviny: BIS a „případ Petržílek“

Hodně křivé zrcadlo

Pod titulkem „Kauza hovorů Janouška a Béma ohrožuje BIS“ zveřejnily Lidové noviny dne 4. 2. 2014 rozsáhlý materiál věnovaný mediálně známému případu telefonických rozhovorů mezi podnikatelem Romanem Janouškem a bývalým pražským primátorem Pavlem Bémem, zveřejněných v březnu 2012. Text, ve značné míře vystavěný na vyjádřeních bývalého důstojníka BIS Petra Soukenky a bývalého ředitele civilní rozvědky Karla Randáka, je zcela poplatný deficitu jejich znalostí. Fakta o této kauze nemají a ani mít nemohou. Otištěným výsledkem jejich promluv je pak zcela jiný příběh, jehož základem jsou spekulace, polopravdy, domněnky a lži.

Vyšetřování úniku zmíněných rozhovorů je ve výhradní režii státního zastupitelství a podléhá utajenému režimu. Jakékoliv veřejné vyjádření o jeho průběhu a výsledcích přísluší tedy výhradně státním zástupcům. Nic nám ale nebrání důrazně protestovat a ohradit se proti sdělením, která Bezpečnostní informační službu směrem k veřejnosti diskreditují a nastavují jí deformované, křivé zrcadlo.

Bez ohledu na jednoznačné a jasné – v textu otištěné – odmítavé vyjádření BIS, se v příběhu, předkládaného Lidovými novinami, vine jako nit zcela zavádějící spekulace o tom, že BIS o jednání pana Petržílka věděla a neučinila nic proti jeho přechodu do vysoké policejní funkce. Petr Soukenka: „Osobně jsem přesvědčen o tom, že to šéf BIS, Jiří Lang, věděl. … představa, že Lang ví o činnosti Petržílka a nechal ho odejít na tak exponovanou pozici na elitní policejní útvar, je nesnesitelná. Skoro si myslím, že by to pak bylo na trestní stíhání ředitele BIS.“ A Karel Randák: „Jestliže v BIS vědí, že to Petržílek udělal, a přesto mu nechali prověrku a nechali ho nastoupit k policii, kde v tom mohl pokračovat, tak je BIS jednoznačně spolupachatelem trestného činu.“

Znovu tedy, a velmi důrazně, zopakujme: v den, kdy jsme se o úniku odposlechů dozvěděli, a kdy dal ředitel služby okamžitý příkaz své inspekci, aby se celou věcí zabývala, pan Petržílek již v BIS nepracoval. Podle autora textu, redaktora Lidových novin, Jakuba Kalenského, ale ani toto sdělení obraz služby nezlepšuje a BIS tím vlastně dává na vědomí, že únik svých materiálů řeší až v momentě, kdy na něj upozorní noviny. Ponechme stranou probíraný konkrétní případ, o kterém může zřetelně promluvit jen státní zastupitelství. Uvedené konstatování navozuje obecnou úvahu. Dejme tomu, že si někdo, v nějakém podniku či instituci, pro svoji potřebu, okopíruje a vynese citlivý materiál. Nic se neztratí, a že se tak stalo, podnik či instituce zjistí – pokud vůbec – až v okamžiku, kdy se s kopií začne nějak pracovat. A zůstaňme u zpravodajských služeb. Všichni známe případy, kdy cizí mocnost nasadila do agentury svého protivníka „krtka“, který cíleně a systematicky fotografoval a kopíroval úzkostlivě střežené listiny. A trvalo roky, než se velké, renomované agentuře, která si zakládala na údajně dokonalých, nepropustných ochranných systémech, podařilo „krtka“ odhalit.

Velmi pozoruhodná jsou také slova Karla Randáka, která předjímají situaci, kdy se – jak sám říká – ukáže, že odposlechy skutečně pořídila BIS: „Pak je třeba se zamyslet, jak je možné, že BIS věděla, co se děje mezi Bémem a Janouškem a nekonala. A BIS prokazatelně nekonala. V důsledku to znamená, že BIS neplní úlohu, kterou má.“ Ví vůbec Karel Randák co říká? Jak může tvrdit, že „BIS prokazatelně nekonala“. Je snad naším adresátem, tedy příjemcem našich zpráv? K tomu není co dodat. A pokud ano, pan Randák stejně nebude věřit. Tedy: zpráv bylo mnoho a našim adresátům byly předány.

A na konec už jen drobnou poznámku. Opět obecně a ve zkratce: zpravodajský důstojník je podezřelý, že porušil přísahu danou českému státu a vynesl utajovaný materiál. Pánové Soukenka a Randák byli v minulosti také zpravodajskými důstojníky. Místo aby se rozhořčili, nebo alespoň mlčeli, vytvářejí svými účelovými spekulacemi a osobními domněnkami příběh vlastních pocitů, představ a bájí.