Neexistuje jednotný profil teroristy

Publikováno: 22.9.2008

Odborné studie, které se pokoušejí nalézt a definovat jednotný profil typického teroristy, končí shodným závěrem: Jednotný, zřetelný a přesný profil teroristy neexistuje. Společným jmenovatelem jsou pouze obecné, orientační znaky: Nenaplněné ambice, chybějící společenské uznání, málo oceňované zaměstnání a nízký stupeň pracovního zařazení.

Podle nedávné britské studie nejsou teroristé náboženští fanatici ani jinak patologicky vybočující jedinci. Nezapadají ani do jednotného demografického profilu a jejich vývoj směrem k násilnému extremismu není jednoznačně dán. Jediným společným pojítkem je nízké společenské ohodnocení a málo ceněná a uznávaná práce, ve které navíc zaujímají jen nízké, často podřadné pozice.

Již některé dřívější bezpečnostní studie, zaměřené na vypracování jednotného profilu typického teroristy, poukazovaly na skutečnost, že představy o terorismu jsou opředené mnoha nepodloženými mýty. Patří mezi ně např. rozšířený mylný názor, že lidé se stávají teroristy díky náboženskému fanatismu a malé odolnosti vůči vymývání mozku, vlivem nezralosti, věku, absence vzdělání a nefunkčního rodinného zázemí, z důvodu sociopatických a kriminálních sklonů apod. Nic z toho ale nebylo prokázáno.

Nejde-li tedy sestavit jednoznačný profil typického teroristy, existují alespoň nějaké shodné nebo podobné obecné znaky a rysy?

Lze např. říci, že mnoho osob, náchylných k terorismu, pochází z lidnatých islámských zemí, např. ze Saúdské Arábie, z Egypta či Maroka. A také z Francie, která sice není islámskou zemí, ale žije v ní jedna z nejpočetnějších muslimských komunit v neislámském světě. Dalšími společnými znaky je již naznačené nižší společenské postavení a nedostatek prestiže, o kterých se zmiňuje i americký profesor Marc Sageman. Podle jeho studie bylo 80 procent osob, zapojených do terorismu, nějakým způsobem vyloučeno ze společnosti, ve které žily. Obecným rysem je také mechanismus radikalizace či příklon k džihádismu. Většina osob – 68 procent – ze souboru zkoumaného Sagemanem, se buď přátelila s teroristy, nebo udržovala kontakty s lidmi, kteří se přikláněli k myšlence Svaté války. Další osoby zapojené do teroristických aktivit disponovaly významnými kontakty do džihádistického prostředí přes příbuzenské vazby či návštěvy mešity.

Sestavit přesný profil teroristy je tedy zřejmě nemožné. Všechny studie vycházejí z malého množství údajů, které jsou příliš zobecněné. Závěry jsou vypracovány z případů usvědčených teroristů, jejichž počet se pohybuje ve stovkách. Nelze tedy mluvit ani o statisticky dostatečně reprezentativním vzorku. A navíc: zkoumané soubory netvoří pouze bojovníci „s prstem na spoušti“, ale i lidé z různých podpůrných činností – z oblasti financování, propagace, náboru, plánování a přípravy akcí. I tady mohou snadno vznikat nepřesnosti při interpretaci jednotlivých profilů a osudů pro účely sestavení universálního typu.

Bez ohledu na nedokonalost, obecnost nepřesnost a obtížnost prováděných výzkumu, vyplývají z jejich závěrů tři významná zjištění: Nelze spojovat růst terorismu s nelegální migrací. Poměrně velký rizikový faktor představují nízké společenské uznání a nenaplněné ambice. A znovu se potvrzuje silný vliv prostředí a s ním spojená možnost cílené prevence.