Ředitel BIS J. Lang o knize svého předchůdce J. Růžka V labyrintu zpravodajských služeb

Publikováno: 31.3.2014

Ředitel BIS J. Lang o knize J. Růžka „Labyrintem zpravodajských služeb“

Pouze subjektivní pohled

Nebývá zvykem, aby se ředitel zpravodajské služby veřejně vyjadřoval k novinkám knižního trhu. V případě minulý týden vydané knihy mého předchůdce, Jiřího Růžka „V labyrintu zpravodajských služeb“, činím tak výjimečně, motivován autorovým pohledem na Bezpečnostní informační službu, kterou řídím.

Čtenář by měl v maximální míře akceptovat, že v textu předkládané – rádoby objevné a leckdy kritické – popisy řady dějů a událostí, jsou výsostně subjektivními pohledy jednoho člověka. Hodně z toho, o čem Jiří Růžek ve své knize píše, proběhlo úplně jinak a vyslovené odsudky, nebo konstatování, jsou – mírně řečeno – zavádějící. Autor, jakoby byl od hlavy k patě plný nezvladatelného nutkání vylíčit své účinkování v BIS obrazem střetu misionáře a světlonoše s reakcionáři, kteří se s ním sice tu a tam shodnou, nicméně mnohé – a to z pohnutek veskrze nízkých – odmítají. Potřebě sdělit spasitelskou roli slouží pak rozsáhlý výběr obratně – a často i rozverně – podaných vzpomínek, kde je skutečnost modelována do předem dané pointy.

Velmi kontroverzní je i Růžkův přístup k tématu „osoby a obsazení“. Vypustit do světa pravá jména zpravodajských důstojníků s jistými výhradami lze – ale tak za třicet, čtyřicet let. Udělat to dřív, a dokonce v době, kdy nositelé řady těchto jmen ve zpravodajské službě stále pracují, je – opět mírně řečeno – nevhodné a neprofesionální. Opravdu by bylo tak obtížné skutečná jména vynechat, nebo alespoň změnit? A totéž platí o popisu některých, časově nepříliš vzdálených, událostí. Dovedu si představit, že pro špionážní služby nám nepříliš nakloněných států, je takové čtení docela podnětné a inspirativní. Ve zpravodajském řemesle stále platí, že i to, co je na první pohled nevýznamné a nezajímavé, může mít – zasazeno do širších kontextů – nemalou vypovídající hodnotu.

Nezadatelné právo veřejně mluvit, a vyjadřovat se k práci BIS, měl Jiří Růžek v době, kdy službu řídil. A nutno konstatovat, že se v tomto smyslu, jako ředitel, choval střídmě. O to pozoruhodnější – i s ohledem na časový odstup – je změna, kterou jeho kniha dokumentuje. Osobně jsem čím dál tím více přesvědčen, že ředitel zpravodajské služby, který opustí své postavení, by měl mlčet, nebo každé své slovo vážit na lékárnických vahách. Bohužel ani to druhé Jiří Růžek neudělal.

Gen. Jiří Lang

ředitel BIS