Ultranacionalisté mají společné téma

Publikováno: 22.11.2008

Čeští ultranacionalisté se začínají sjednocovat a nalézat společnou řeč nad tématem „sociálně nepřizpůsobiví občané“. Zviditelňují se u společensky citlivého problému, kde chtějí profitovat a sbírat body. V nabídce vlastních pseudořešení a v roli spasitelů, schopných odstranit ten či onen problém, budou zřejmě pokračovat. Demokracii však nejsou schopni odstranit.

Ultranacionalisté, tvořící různá uskupení extrémní pravice, se začínají sjednocovat a nalézat společnou řeč u tématu „sociálně nepřizpůsobiví občané“. Ve známém případě Litvínova je to soužití s romským etnikem, ale mohou to být i přistěhovalci nebo bezdomovci. A právě tady – a velmi výrazně – zkoušejí nabízet svá vlastní pseudořešení, např. formou „ochrany“ spořádaných občanů. Řečeno jinými slovy: Témata jako homosexuálové, Židé, Třetí říše, nebo Hitler, ultranacionalisté už opouštějí a začínají se zviditelňovat na velmi senzitivním společenském problému. Zde chtějí profitovat a získávat body.

Je tedy velmi pravděpodobné, že akce a incidenty typu Litvínov se budou opakovat a budou následovat další srážky a střety extrémní pravice s policií. Pro některé z extrémistů je hlavní motivací možnost jít si zakřičet a jít se poprat, pro jiné je tím nejdůležitějším všeobjímající význam slova „pořádek“: Silný vůdce, silný stát, jedna rasa a běda tomu, kdo bude rušit, nebude poslouchat a bude odmlouvat. Lze proto předpokládat že právě v tomto smyslu se ultranacionalisté budou stále hlasitěji a viditelněji vydávat za jediné spasitele, schopné zbavit společnost toho či onoho problému.

Podle hrubých odhadů se k nejtvrdší extrémní pravici hlásí asi 3000 – 5000 osob. Na jednom místě jsou však extrémisté schopni shromáždit maximálně tisíc lidí. I když jsou tedy schopni se čas od času masivně zviditelnit, poprat a zakřičet, demokracii nejsou schopni ohrozit. K tomu nemají ani sílu ani prostředky. Bez ohledu na to, je ale nelze podceňovat, zavírat před nimi oči a přecházet mávnutím ruky. Musí fungovat a platit to, co je účinné jinde. Ve světě neexistuje jediný svobodný, demokratický stát, který by se na svém území nestřetával s ostře vyhraněnými, demokracii nepřátelskými postoji. Kdykoliv však začnou jejich vyznavači svými projevy porušovat zákon, následuje efektivní zásah. A to se děje a nadále musí dít i u nás.